Zpověď pupenové nadšenkyně aneb jak mě dcera nakazila gemmoterapií

P řiznávám se rovnou: za všechno může moje dcera. Loni si začala kapat jakési pupenové tinktury a nedala mi svatý pokoj – pořád mi vykládala, jak je to „síla přírody" a jaké to má „podivuhodné účinky". Já jen kroutila hlavou a mlčky si myslela svoje. Až letos na jaře jsem si udělala takový ten typický „já a moje večer" – vonné tyčinky, čaj, deka a hromada knih o gemoterapii kolem sebe. A najednou to ve mně cvaklo. Řekla jsem si: dobře, holka, uvidíme, co v tobě je.

Celé jaro na procházkách s tajným posláním

A tak jsem se z ničeho nic proměnila v ženu, která chodí lesem s košíkem a podezřele zaujatým výrazem ve tváři. Sousedé už si asi mysleli, že sbírám houby předčasně. Ve skutečnosti jsem hledala pupeny – ve správnou chvíli, ve správné fázi rozpuku - takzvaně myšího ouška a hlavně na tom správném stromě. A musím uznat, že už samo tohle hledání je zvláštně léčivé. Chodíte krajinou s takovou tichou vírou, že v tom drobném, na první pohled naprosto nezajímavém pupenu je schovaná celá budoucí rostlina. Člověk zpomalí, dívá se jinak, všímá si věcí, kolem kterých by jindy jen profrčel s telefonem v ruce.

Kuchyňská alchymie s přísnými pravidly

Výroba matečné tinktury má svá pravidla a já se jich držela s vážností, jako bych vařila nejkouzelnější lektvar:

Na přípravu pupenů jsem si zvolila postup s miskou – místo nudného krájení jsem je jemně třela ve speciální vroubkované japonské misce, a při tom je ještě zakápla trochou matečné tinktury, aby náhodou nepřišla nazmar ani éterická esence uvolňovaná třením. V té drsné misce se pupeny krásně natrhají a rozprostřou do tinktury.

✨ Moje oblíbená část celého příběhu: takzvaná kouzelná voda (lidová pověra tvrdí, že se v noci z 18. na 19. ledna posvětí nebo „ožije“ všechna přírodní voda. O půlnoci nebo během noci se „otevírají nebesa“ a všechna voda v pramenech, studních a řekách na krátkou dobu získává léčivou či ochrannou moc). Nabírala jsem ji v horském potoce 18. a 19. ledna a schovala jsem si ji speciálně na matečné tinktury. Zní to trochu jako z pohádky, vím. Ale právě tohle spojení lidové tradice s obyčejnou kuchyňskou prací mě na celém procesu baví nejvíc.

Ochutnávka, na kterou nezapomenete

Hotové tinktury se ředí podle přesných poměrů k matečné tinktuře, protože domácí verze jsou pěkně koncentrované. Dávkuje se jedna kapka na 10 kg tělesné hmotnosti – takže žádné velké hody, spíš jemné doteky.

A ta chuť! Každá tinktura je úplně jiná osobnost sama pro sebe. Sledovat, jak se jednotlivé pupeny v tinktuře „chovají" a jak moc se od sebe navzájem liší, je skoro jako pozorovat malé divadlo. Po nakapání do úst se kapka jemně rozplyne na jazyku a nechá za sebou tu opojnou chuť hlavní ingredience – u některých pupenů jemně nasládlou, u jiných hořkosladkou nebo pryskyřičnou, jako byste si dali doušek lesa.

Co mi to celé dalo

Když se tak ohlížím za tím rokem, uvědomuju si, že mi vlastně nešlo jen o ty tinktury samotné. Šlo o celý ten proces – hledání pupenů v přírodě, trpělivou péči o macerát, denní rituál míchání, netrpělivé čekání, až tinktura konečně dozraje. Gemmoterapie mě naučila jinak vnímat roční období a všímat si maličkostí v přírodě, které bych dřív bez mrknutí oka minula.

Beru to jako svou osobní zálibu a kus tradičního řemesla, které mě baví a dobíjí – rozhodně ne jako náhradu za lékařskou péči. Ale jako malý rituál klidu, soustředění a spojení s přírodou? Gemmoterapii ráda doporučím každému, kdo miluje přírodu a přírodní síly, procházky lesem a špetku tajemna kolem sebe.
Možná si řeknete, že po sběru pupenů musí rostlina trpět a uhyne. Praxe je jiná a taky mě to docela překvapilo. Pupenů se potřebuje jen malá hrstečka - tinktura z hrstečky je na celý rok. Stromy po sběru pupenů obrašily novými pupeny z náhradních oček, taže ani pak nešlo poznat, že jsem na daném stromečku pupeny sbírala. To je vidět jak je příroda zázračná a samoobnovitelná.

🌿 · 🌱 · 🌿